Americké vyjednávání a cesta do USA

Pavel Fischer

Státy Evropské unie schválily 1. února 2024 balík pomoci Ukrajině ve výši 50 miliard eur, tedy asi 1,2 bilionu korun na další čtyři roky. Větší část peněz jsou půjčky, menší pak granty. Peníze mají sloužit k financování běžného chodu Ukrajiny. Dosažení shody je výjimečně důležitá zpráva – a to nejenom pro Ukrajinu a pro naši vlastní bezpečnost, ale i přes Atlantik. Ve Spojených státech amerických se totiž ve stejné době také rozhoduje o finanční podpoře Ukrajiny.

Jak tedy vypadá americká politika teď, na začátku roku 2024?

Ve Spojených státech se vedou tvrdé politické boje před nadcházejícími prezidentskými volbami. Jako v minulosti, tak i tentokrát mohou volby rozhodnout pouhé desetitisíce voličských hlasů. Jde tedy o hodně – a faktorů, které mohou rozhodnout, je celá řada. Některé jsou srozumitelné na první pohled – například se mluví o tom, jestli některého z kandidátů otevřeně podpoří nejúspěšnější zpěvačka současnosti Taylor Swift. Jiná témata vyžadují větší vhled, a sem patří třeba dosavadní zahraniční a bezpečnostní politika prezidenta Joe Bidena. Dokáže ji domácímu publiku srozumitelně vysvětlovat a získat ho na svou stranu?

Důsledkem současných politických bojů je nejistota – rozpočtové provizorium, palčivá otázka migrace z jihu a neschválená podpora pro Izrael, Tchaj-wan a Ukrajinu. Právě to jsou témata, na kterých se teď společnost politicky dělí. Lidé oprávněně požadují vysvětlit, proč by měli ze svých peněz podporovat obranyschopnost Ukrajiny nebo Tchaj-wanu a Izraele, když na jihu mají odkrytou hranici, přes kterou přecházejí nelegální migranti doslova z celého světa. To ilustruje zpráva, že vůbec nejrychleji tu rostly počty ilegálních běženců, kteří vyrážejí až z Číny.

V posledních dnech došlo po několika měsících vyjednávání ke shodě na kompromisu mezi demokraty a republikány, kteří otázku migrace z jihu svazují s hlasováním o podpoře Ukrajiny a míru v Evropě. Jenomže ani tento návrh, na kterém shodu pomohl vyjednat osobně prezident Biden, parlamentem neprošel. Zdá se, že si republikáni a Donald Trump nenechají vzít jedno z hlavních, pokud ne vůbec nejvýznamnější téma své kampaně.

Proto jsem se spojil s několika kolegy, kteří mají v parlamentech svých zemí odpovědnost za bezpečnost a zahraniční vztahy, a domluvili jsme se na rychlé cestě do amerického Kongresu.

V lednu letošního roku jsem odcestoval na společná jednání dohromady s předsedy výborů ze Spojeného království, Litvy a dokonce z Kanady, dále byli s námi poslankyně a poslanci z z Francie nebo opoziční poslanec ze španělského parlamentu a další. Naším cílem bylo setkat se s členy Sněmovny reprezentantů i Senátu amerického Kongresu a vysvětlit jim, jaké dopady má jejich rozhodování o podpoře bezpečnosti na naše země. A v konečném důsledku také na bezpečnost Spojených států.

Naše východiska byla následující:

1/ Evropa je dnes jednotnější než dříve. Někdejší naivita některých států v kombinaci s pragmatickou politikou vůči Rusku vzaly za své. Rozhodnutí Vladimira Putina vojensky vymazat Ukrajinu z mapy světa změnilo všechno.

2/ Americká pomoc má obrovský význam. A velkou roli hraje i čas. Evropská unie a Spojené království společně vydávají velké prostředky na podporu Ukrajiny bojující s válečným agresorem. Dokonce evropské peníze končí v amerických firmách, protože v Evropě nedokážeme vyrábět zbraně a munici dostatečně rychle.

3/ Není tedy pravda, že Evropa nepomáhá a spoléhá jenom na pomoc přes Atlantik, jak se někdy říká. Pokud bychom se podívali na přepočet na HDP, uvidíme v Evropě jednoznačné šampiony. To však neznamená, že by některé státy neměly dělat mnohem víc, například Španělsko.

Naše rozhovory s kongresmany byly velmi užitečné. Často jsme velmi rychle našli shodu, a to jak s demokraty, tak s republikány. Oceňovali, že jsme s nimi přiletěli mluvit osobně, a potvrdili nám vůli rozvíjet spolupráci jak vojensky, tak politicky.

Musíme ale pozorně poslouchat, co nám říkají. Pokud podle nich chceme pomoci, aby se o podpoře Ukrajiny a výdajích, které mají proudit do Evropy, rozhodovalo snáz a rychleji, pak je to následující:

1/ Musíme sami jít příkladem. To znamená aktivně se finančně podílet na pomoci Ukrajině. To dnes děláme – a dělali jsme to i v minulosti. Pravda, reakce na vpád Ruska na Krym a snahu o destabilizaci Ukrajiny, které se táhnou od roku 2014, byla – diplomaticky řečeno – nedostatečná. Tehdy ani ukrajinská armáda nebyla připravena na podobnou vojenskou akci. Ale od té doby se hodně změnilo. Okamžik, kdy se Evropská unie po 24. únoru 2022 jako celek odhodlala pomáhat také poskytováním peněz na zbraně, na vojenské vybavení a obranu, byl opravdu přelomový.

2/ Obraně prospějeme, pokud do ní budeme investovat v rámci našich závazků v NATO. Sami jsme na sebe přijali úkol, že budeme vydávat 2 % HDP na obranu. Pak jsme ho nedodržovali ani v rozpočtově tučných letech. Teď jsme v situaci, kdy prostě nemáme na výběr a musíme začít dohánět staré dluhy. To se děje také díky legislativní úpravě, která nás přímo zákonem zavázala ke 2 procentům HDP na obranu a která byla schválena v minulém roce. Dále ministryně obrany Jana Černochová podepsala smlouvu na nákup stíhaček 5. generace F-35, které znamenají přelom a zásadní krok k modernizaci našeho letectva. Postupujeme ve shodě s drtivou většinou států NATO a ukazujeme, že jsme si vědomi svého dílu odpovědnosti na kolektivní obraně.

Spojené státy americké jsou pořád nejsilnější armádou, která do kolektivní obrany přispívá. Americké občany to stojí nemalé prostředky a jsou si toho dobře vědomi. Možná si vzpomenete na výroky bývalého prezidenta Donalda Trumpa, který naši neschopnost opakovaně veřejně kritizoval. A to zcela právem. Bylo to trapné a já věřím, že s tím je snad konečně konec.

Globální bezpečnostní situace se mění. Zaspat dnes znamená ztratit suverenitu. Rusko si pro svoje zájmy, které – jak Rusové sami deklarují – nekončí získáním území Ukrajiny, vyjednalo podporu od Číny, Íránu a Severní Koreje. Čína investuje obrovské prostředky do budování armády, což dříve rozhodně neplatilo. Dnes s ní musíme počítat jako s globálním hráčem, který má také své dobyvačné zájmy, například s Tchaj-wanem, a hraje poměrně složitou hru.

Kdybych to měl shrnout jednou větou, řekl bych, že nedemokratické mocnosti typu Číny vyčkávají, jak to na Ukrajině dopadne. I proto je tak důležité, nakolik se mezinárodní společenství opravdu postaví za mezinárodní pravidla, nebo zda svět opravdu trvá na dodržování uznaných hranic a co všechno je pro to ochoten udělat.

Zločiny, které Rusko na Ukrajině dnes a denně páchá, se dějí s posvěcením Číny, která dnes aktivně pomáhá udržovat v chodu ruský průmysl. Invaze v roce 2022 byla dokonce na čínskou žádost posunuta tak, aby k ní nedošlo během olympijských her v Číně. Ty probíhaly od 4. do 20. února 2022.

Nebezpečné režimy se tedy dnes aktivně podílejí na zabíjení nevinných civilních obyvatel na Ukrajině, hned za hranicí EU a NATO. Dávno nejde jen o obranu před Ruskem, proto musíme zájem na kolektivní bezpečnosti nadřadit politickým bojům, jakkoli mohou být důležité a vážné. Když k tomu připočteme mimořádně složitou situaci na Blízkém východě, kde proti Izraeli stojí Írán a kde Rusko otevřeně podporuje hnutí Hamás, které spáchalo hrozivý masakr civilního obyvatelstva na území Izraele 7. října 2023, obraz začíná být ještě výmluvnější. Konflikty v našem nejbližším okolí se rozhořely s velkou intenzitou a mohou destabilizovat celý kontinent.

Dnes víc než kdy dřív je proto potřeba budovat spolupráci v rámci zemí NATO a posilovat politický dialog. Platí, že západní státy by se neměly vzájemně odrazovat od podpory napadených zemí. V konečném důsledku nám všem jde o dodržování zákonů a uznaných hranic a podporu mezinárodního práva. Odstrašovat nemáme sami sebe, naopak odstrašit musíme především nepřítele. To byl ostatně velmi praktický nástroj, který pomohl odvrátit velký válečný střet během studené války.

V tomto smyslu jsme mluvili s kongresmany a dobrá zpráva je, že to vidí velmi podobně. Věřím, že se nám podařilo přivést jejich pozornost i k tomu, abychom na tom intenzivně spolupracovali v důležitém roce 2024. Nejsou v něm jen americké prezidentské volby nebo volby do Evropského parlamentu, ale proběhne i výroční summit NATO ve Washingtonu. Což bude v roce 2024, tedy v 75. roce od založení Severoatlantické aliance, mimořádně důležitá událost.

The post Americké vyjednávání a cesta do USA appeared first on Pavel Fischer.